Historie práskání bičem


Historie
Druhy
Rozdělení
Údržba


Tradice v ČR
Tradice ve světě
Soutěže a setkání v ČR
Muzea
Mapa


Keltoviny - bičařské programy pro Vás
Indiana Jones a jeho triky
Whipipedia - vše o bičích
zajímavé odkazy - nákup, skupiny
Něco o mě a kontakt

logo




biče a spol

Početnou skupinou maskovaných postav při Masopustních obchůzkách a průvodech byly osoby, jejichž kostýmy byly směsí prvků z vojenských a šaškovských oděvů. Vyzbrojeni byli atributy působícími značný zvukový efekt, jimiž si vynucovali pozornost.

Zvukové efekty (nyní nemáme na mysli hudbu hrající k tanci) jsou obecně svébytnou a neodmyslitelnou složkou masopustních obchůzek maškar ve východních Čechách. Kromě uvedených trumpetek a rohů či zvonků, jimiž jsou vybavení slamění, medvědi, případně i další masky, se může výrazně zvukově projevovat i výbava určitých masek, představujících řemeslníky (zejména dráteníka), a vedle konkrétních vyvolávání některých masek se ozývají i příznačné zvuky neartikulované, například napodobení řevu medvěda nebo mečení kozla, ale i ržání koně a kromě toho i blíže nepopsatelné volavé „… ho ho ho, ha ha ha…“, které zejména na Hlinecku zní všude tam, kudy maškara prochází.
Na Hlinecku je také nejvýraznější využití zvukových efektů pískáním na fistulové píšťalky (pískají na ně laufr nebo šašci) a práskáním karabáčů, které patří k atributům slaměných, ale i kobyl a rasů. Je třeba připomenout, že užití bičů ke zvukové signalizaci, ať už jde o bič vozový, honácký nebo o karabáč, není již obecně zcela běžné, a to i v případě, že mluvčí masek dle tradice u sebe bič má a měl by jím signalizovat příchod ke konkrétnímu domu, případně členit zapráskáním obchůzku i v jiných momentech. Jelikož zvučné práskání není záležitostí úplně jednoduchou, mnohde má mluvčí masek bič už jen jako svůj odznak, anebo ho dokonce zaměnil za jiný atribut, jakým je například ozdobená hůl. Tam, kde se zvukové užití biče dosud praktikuje, patří výstupy laufra v tomto směru k pozoruhodným okamžikům, zejména když umí ovládat dlouhý bič honácký, neboť s ním je efektní manipulace kvůli nutnosti správně jej před prásknutím roztočit. 2

biče a spol

LAUFR (LAUFER):
Masopustní maškarou, která v průvodu práská bičem, bývá postava pojmenovaná Laufr (někde Strakatej, Strakapoud, Strakoň, Ostřižek, ale i Šašek či Masopust). Označení Laufr pochází pravděpodobně z německého slova Läufer (běžec). Laufr totiž kráčí v čele masopustního průvodu a žádá hospodáře o povolení zahrát před jeho domem. Vede průvod a dohlíží na to, aby se žádný dům nevynechal. Oblečen je do bílých kalhot a haleny, která je pošita barevnými odstřižky látky. Na hlavě má vysokou, špičatou čepici, na jejímž vrcholu jsou kytky z krepového papíru a pentle visící dolů. Někdy čepici nemá a má červený baret, aby mu nepřekážela v práskání bičem. Podle lidové tradice měl mít Laufr na převleku tolik barevných skvrn, kolik je dní v roce a zosobňoval tedy šťastný, veselý a pestrý rok. Jedním z dalších úkolů Laufra bylo odhánět od průvodu lidi bez masky.
V některých obcích na Kolínsku (např. Polepy a Nebovidy) bylo zvykem utrhnout si z Laufra tři barevné odstřižky látky, které se poté dávaly pod husy, aby dobře seděly na vejcích. Odstřižky se však z Laufra nesměly trhat holou rukou, to mohlo přinést dotyčnému smůlu. Někde chodily v masopustním průvodu maškar dokonce dvě osoby převlečené za Laufra.
V Pusté Kamenici obnovili pravidelné konání masopustní obchůzky v roce 1994 na základě vzpomínek místního občana na průvody v době před 2. světovou válkou. K obřadníkům náleží laufr s bičem (jeho kostým je ale odlišný od strakatého z okolí Hlinska).
K historickým souvislostem ohledně terminologie uvedených postav lze doplnit, že výraz „laufr“ se v minulosti vztahoval na posla, doručovatele zpráv.

biče a spol

SLAMĚNÝ (Pohřebenář):
Představuje prastarý typ masky, známý téměř v celé Evropě. Téměř ve všech vesnicích se zhotovuje každý rok znovu, protože se během pochůzky poškodí. Maska se plete ze žitné slámy a v jednotlivých vesnicích se v detailech liší. Všechny masky mají společnou vysokou čepici, vestu, rukávy a sukni ze slámy, dále roh, zvonec a pletený slaměný bejkovec (podobající se dlouhému, širokému copu). Úkolem slaměného je válet se s přihlížejícími, především se ženami, aby se na ně přenesla plodivá síla slámy (která je symbolem plodnosti) a země. Ze sukně slaměného dodnes hospodyně trhají stébla slámy, která potom dávají do posady, aby se jim vyvedly housata nebo kuřata.

biče a spol

RAS:
Skuteční rasové byli ještě v 19. století pro každou obec nezbytní. Likvidovali zdechliny, působili jako dnešní veterinární dohled, někdy léčili i lidi. Ras, který doprovází kobylu má klobouk skromnější, červený, vzadu s bílou kožešinkou a lemem s růžičkami. Kohoutí peří na vrcholu klobouku směřuje vpřed, čelo klobouku je posázeno odznaky a po stranách jsou připevněny dva červené střapce. Oblečení rasa je bílé, kamizola s výložkami je vpředu opatřena medailemi, červenými střapci a věncem vuřtů. Vzadu je velký symbol koně a lem se třásněmi. Bílé kalhoty jsou zpředu kryty zástěrou stejné barvy ozdobenou drobnou červenou šerpou. Kalhoty mají na kolenách třásně, na nohách polovysoké boty a červené podkolenky.
V jedné ruce má ras bič, v druhé ježovici, za pasem dřevěný řeznický nůž. V obličeji je nalíčen červenou barvou, na očích brýle s červenými obroučkami. Pod bradou červený šátek s bílými puntíky.

biče a spol

MEDVĚDÁŘ S MEDVĚDEM:
Medvěd - absolutně nezbytná maska, která nesmí chybět v žádném tradičním průvodu. Nad medvědem práskal bičem Medvědář a pobízel jej k rychlejší chůzi. Medvědovi jsou přisuzovány magické vlastnosti – především plodnost. Proto byla skoro povinnost všech dívek a žen si s Medvědem zatancovat. Medvěda na provaze může kromě medvědáře vést také Žid.
Medvědář se obléká do myslivecké uniformy. Obličej mu zdobí tmavé obroučky brýlí. V ruce nosí bič, kterým kárá a řídí medvěda.

biče a spol

KOBYLA:
Další důležitou masopustní maškarou je kobyla, jinak též zvaná klibna či šiml. Někde ji tvořili dva lidé přikrytí plachtou, kdy jeden držel hlavu ze dřeva či plátna vycpaného slámou a druhý dělal zadní část koně. Jinde kobylu tvořil člověk jeden s hlavou připevněnou na konstrukci upevněné kolem těla a sám představoval jezdce. Kobyla bývala vedena na provaze židem, sedlákem či kočím a nabízena k prodeji.

biče a spol

ŽID:
V průvodech českých maškar jsou markantní postavy židů, které pravděpodobně zastupují zemřelé předky. Tyto postavy v průvodu nemluví, netančí, ale pobíhají a trestají bičem, někdy holí. Postava Žida měla na hlavě cylindr, obličej kryly dlouhé vousy, přes rameno byl přehozený ranec nebo pytel, mohl mít i hrb. Oblečený byl do dlouhého kabátu nebo do střapatého kostýmu z barevných odstřižků. Židé patřili k maskám, které vytvářely chaos, a jejich chování nebylo zrovna laskavé. Kdysi dávali každému na potkání “šňupnout” a požadovali za to peníze, kdo nedal, dostal ránu pytlem. Také rádi smlouvali a prodávali, často něco, co předtím ukradli. Jinde zase děvčatům prodávali tkanice a pentle. V jedné ruce třímá bič, v druhé ježovici.

biče a spol

Při některých masopustech uvidíte i Mečový tanec.
Písemné prameny o mužských mečových tancích na Uherskobrodsku jsou z konce 18. století a podle etnografů vznikly jako zvláštní mix obětních obřadů, dvorních turnajů a dovednostních soubojů strážců moravsko-uherské hranice. Značí se akrobatickým přeskakováním a podlézáním šavlí za zpěvu písní. Zakončením je bičování některého z přítomných tanečníků, ale dostat na zadek byla čest. Měl poté právo na pěvecké sólo.

biče a spol