Historie práskání bičem


Historie
Druhy
Rozdělení
Údržba


Tradice
Soutěže
Muzea bičů
Mapa bičařů


Whipipedia - vše o bičích
Inspirace - nákup, skupiny
Něco o mě a kontakt

logo




Obrázky bičů použité níže v této rubrice jsou postahované z různých zdrojů. Vypsat zde, kde všude by zabralo spoustu místo. Proto se všem majitelům a výrobcům bičů předem omlouvám, pokud jsem využil právě jeho bič…

NADZVUKOVÉ BIČE
BÝKOVEC (Bejkovec) - ČR
   Oproti dnešnímu americkému honáckému biči byl Býkovec robustnější a těžší a asi byste si s ním moc dlouho práskat nevydrželi. Býkovec má rukojeť dlouhou 20–30 cm, poměrně tuhý je také přechod mezi pevnou a ohebnou částí biče. Dlouhý byl okolo 3,5 metru. Jednou z dalších verzí Býkovce je, že byl dlouhý cca 70 až 80 cm, tenký a velmi houževnatý. Připravený ze sušené vnitřní části penisu býka (odtud jeho údajný název).

HEJBAJČE - ČR
   Jsou to biče s totožnou konstrukcí bičů amerických. Rozdíl je v přechodu mezi rukojetí a tělem biče. Používá se „harmonikové“ opletení, které tento přechod zpevňuje. Jsou dlouhé kolem 1,5 - 1,8 metru.

HONČÍK - ČR
   Svou konstrukcí připomínají biče australské. Avšak rukojeť je s tělem biče spojena způsobem, jakým se kdysi přidělávaly cepy. Nástavec byl vytvořen z jednoho kusu středového řemínku, který procházel i duší těla biče. Délka biče se pohybuje kolem 3 metrů.

BULLWHIPS (Honácký bič) - USA          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Je docela zajímavé, že tento bič, který k nám pronikl z Ameriky, znali naši předci pod názvem Býkovec už dávno předtím, než byla nějaká Amerika objevena. Do Ameriky bič dovezli dobyvatelé a španělští osadníci (Vaquero) v 16. století. Rukojeť je dřevěná nebo vytvořená z kovové trubky v níž vede duše biče. Je dlouhá okolo 25 centimetrů. Opletení rukojeti přechází plynule do těla biče. Obě dvě strany rukojeti jsou opleteny turbany.

SNAKE WHIPS (Hadí bič) - USA          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Název hadí bič je odvozen od skutečnosti, že tento typ biče nemá uvnitř žádnou rukojeť, a tak může být stočen do malého kruhu, který připomíná svíjeného hada. Kdysi je v sedlovém pytli běžně nosili kovbojové z Divokého západu. Jeho velikost se pohybuje od 0,9 do 1,8 metru na délku. Chybějící páka rukojeti je nahrazena zátěží (zpravidla olověné broky) v jádru biče.

SIGNAL WHIPS (Signální bič) - USA          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Signální biče jsou typem jednoocasého biče, původně určeného k ovládání psích spřežení. Signální bič obvykle měří mezi 0,9 a 1,2 metru na délku. Později se používal na udání signálu (např. místo startovací pistole). Není vhodný na sestavy prásků ani na trefování cílů. Byl vyvinutý pouze na jednotlivé prásky. Signální a hadí biče jsou si velice podobné.

STOCKWHIP (Australský bič) - Austrálie          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Stockwhip je nejoblíbenějším typem biče v Austrálii a byl původně používán ke stádu dobytka na koni. Dřevěná rukojeť dlouhá 50-60 centimetrů, která se k tělu biče zužuje a na opačném konci je opletena turbanem. Tělo biče má opletenou duši s poutkem na začátku. Spoj tvoří jakýsi kloub, ve kterém se tělo biče pohybuje vůči rukojeti. Mají celopletenou nebo poloviční pletenou rukojeť. Mnoho bavičů a vystupujících v show dává přednost polopletené rukojeti, protože poskytuje rychlejší pohyb mezi prásky, což je nezbytné při provádění složitějších prvků.

PERFORMANCE HYBRID WHIP (Hybridní bič) - Austrálie
   Jde o australský dvojdílný bič bez kloubního spojení rukojeti s tělem biče. Kombinuje aspekty několika klasických bičů (delší pružná rukojeť Stockwhipu, přechod jako u Bullwhips) a tím jsou velice dobré pro začátečníky.

BULLOCK WHIPS - Austrálie
   Bullock se používal v Austrálii v 19. a na počátku 20. století. Používali se na spřežení převážející těžké zboží, jako je vlna, pšenice, dřevo, cukrová třtina, zemědělské vybavení, stavební potřeby... Taktéž se používali pro chov dobytka. Je to dlouhý bič připevněný k dlouhému kusu dřeva a práská se s ním oběma rukama. Rukojeť Bullocku je obvykle kolem 1,5 metru dlouhá, a tělo biče je cca 2,5 metry nebo delší.

PASTIERSKÝ BIČ (Pastýřský bič) - Slovensko          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Pastýřský bič nebo také korbáč, čapor, kocar, patří mezi zvukové signální nástroje. Používal se při pasení hovězího dobytka, ovcí a koz. Jejich délka se pohybuje kolem 3,5 metru. Rukojeť je dřevěná kónická. Na konci má průměr 3 cm a směrem k tělu biče se zužuje na 1.5 cm. Spojka mezi tělem biče a rukojeti je dlouhá kolem 13 cm a průřezu 3x3 cm. Rukojeť, spojka a začátek těla biče jsou opleteny stejně zvláštním způsobem a ozdobeny dlouhými rovnoramennými trojúhelníky. Mezi sebou byly spojeny mosaznými kroužky, které byly později nahrazeny koženými řemínky. Špička těla biče je tvořena čtyřmi kaskádovitě sešitými řemeny v délce asi 80 cm. Ty jsou pak spleteny do kulata v délce 50 cm, pak jsou rozříznuty na polovinu a pletené dál z osmi řemínků. Bič byl zakončen asi 80 cm dlouhým nástavcem z jednoho zužujícího řemínků, který byl zakončen práskačkou.
   Slovenské biče je možné rozdělit na biče jižního, středního a severního Slovenska.

KARIKÁS OSTOR (Kroužkový bič) - Maďarsko          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Pastevci, aby byl bič pohyblivější, spojovali tělo biče s rukojetí, měděným otáčivým kroužkem. Odtud také název „Kroužkový bič“. Tyto biče byli používané v Maďarsku, ale také jsou shodné s biči jiných stepních národů např. Kirgizů.
   Dalším vývojem se z něj stala konstrukční varianta biče australského, protože kroužek byl nahrazen kůží z podbřišku. Rukojeť je 35 - 40 cm dlouhá a na konci má průměr ke třem centimetrům. Pastevci si biče bohatě zdobili. Vyřezávali do rukojeti, zalévali cínem, vyráželi mědí, kovovou intarzií. Na spodním konci rukojeti je do řemenu vpleten tzv. pažový řemen. Začátek těla biče pokrývali střapci z drobných řemínků.

HUNTING WHIP (Lovecký bič) - Anglie
   Lovecké biče se používají již od roku 1900. Tyto biče mají rukojeť se zahnutým „rohem“, krátké držadlo s připevněným bičem a práskačkou. Bez těla lze tento bič nazvat jezdeckým bičíkem. Rukojeť biče se používá k otevírání bran. Na vrcholu je někdy „korunový“ šroub, který pomáhá při tlačení brány. Na konci rukojetě biče bývalo obvykle parůžek z jelena. Některé moderní lovecké biče mají buvolí roh nebo syntetické rukojeti, nebo také rukojeť ve tvaru kyje. Držadlo bylo tradičně vyrobeno z lakované třtiny, bambusu či rákosu, později se vyráběli držadla tzv. „lemovány ocelí“, aby byly hůře zlomitelné. Celková délka biče byla 2,70 - 3,20 m.

GOAßL - Německo, Rakousko
   Bič pro Aperschnalzen (každoroční slavnost na konci zimy zapsaná v UNESCO) se nazývá Goaßl, práská se s ním oběma rukama. Rukojeť je kulatá, vyrobená ze dřeva, průměr je asi 3 cm a délka je asi 50 cm. Další částí je konopné lano, dlouhé až 4 metry, stočené z několika šňůr, které se zužuje směrem ke konci a je napuštěné černou smůlou. Před válkou byly téměř dvakrát tak dlouhé. Na konci Goaßlu je upevněno lýko (práskačka). Konopné lano je připevněno k horní části dřevěné rukojeti v drážce, aby se kolem něj mohlo otáčet. Dříve pastýři potřebovali Goaßl hlavně kvůli vlkům a medvědům a podobným zvířatům.

GEISSEL - Švýcarsko
   Biče pro tradice „Chlauschlöpfen“ – předvánoční zvyk probouzení Mikuláše ve Švýcarsku - jsou vyrobeny z juty a lnu a jsou ručně splétané v délkách 1,50 až 4,50 metru. Lenzburger nebo Lüthi Geissel je soustružený v jednotné, kuželovité struktuře. Bič je tedy pružnější, což zjednodušuje jeho použití. Innerschweizer Geissel se skládá z různých částí. Tělo biče vypadá, jako by bylo svázáno z jednotlivých kusů. Tato verze je ideální pro začátečníky, protože usnadňuje jednoduché opravy.

BIČ - Slovinsko
   Tento bič se používal a používá na tradici „První brázdy“, kdy okolo vesnice se symbolicky pluhem vyorá brázda, která symbolizuje začátek práce na polích. Víc tomto biči nevím, ale snažím se hledat a kontaktovat bičaře ve Slovinsku. Ani přesný název.

FRUSTA - Itálie          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Tvarem se podobá kočárovému biči. Bič ze severní Itálie se skládá z dřevěné rukojeti ("celtis australis") o délce 60 až 100 cm podle toho, kdo ji používá, konopného provazu nebo pletené kůže cca 90 - 120 cm, 30 cm konopného nástavce a 40 cm práskačky. Používá se jednou rukou. Je to velmi rychlý bič. Používá se hlavně pro doprovod 2/4 nebo 4/4 hudby.

CHIRRION - Mexiko
   I když v současné době není k dispozici dostatek údajů, zdá se, že tyto biče pochází z velmi skromného původu. Používaly se při pasení ovcí a koz. Jsou to provizorní biče, vyrobené z místních dostupných materiálů. To je i případ ixtle, přírodního vlákna pocházejícího z rostliny maguey (v ČR známá jako agáve), který se používá ke zkroucenému tělu biče, a dřevěné rukojeti z borového dřeva, ke které je tělo biče přivázáno.

QILINBIAN - Čína          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Qilinbian (麒麟鞭, doslova „Bič jednorožce“ – v některých zdrojích se píše jméno Kylin) je kovový bič vynalezený v Číně koncem 20. století. Rukojeť o délce 15 cm je vyrobena z ocelového řetězu omotaného kůží. Řetěz je vyroben z ocelových dílků, jejichž velikost se postupně zmenšuje tak, jak se zmenšují kroužky.
   Délka těla biče se pohybuje mezi 1,5 až 1,8 metru. Na konci je připevněn nástavec a práskačka. Celková hmotnost je mezi 1 až 2 kg. V dnešní době lze ale sehnat biče dlouhé přes 4 metry a těžké okolo 5 kilogramů. Využívá se při fyzickém cvičení a při výkonech.

ŠAOLINSKÝ BIČ - Čína          K dispozice u výrobců, inspirace v odkaze.
   Šaolinský bič se ve skutečnosti nazývá pastýřský či horský bič (muyang bian 牧羊鞭). Podle šaolinského mnicha Shi Yanrana se také nazývá duchovní bič (shen bian 神鞭), zvukový bič (sheng bian 聲鞭) a lovecký bič (lie bian 獵鞭). Yanran slyšel, že se bič dostal do učebních osnov Shaolinu v dynastii Yuan (1271-1368), kdy Kublai Khan zakázal cvičení bojových umění. Podle legendy, Shaolin opat, Fuyu (福裕), našel přízeň u Yuan a bylo mu dovoleno rozvíjet a kultivovat Shaolin kung fu během tohoto období. Bič byl tehdy integrován z metod používaných Hui (muslimskými) lidmi Gansu. Yanran opět rychle poukazuje na to, že původ může být mýtický. "Bič trénuje sílu paží a ramen," říká Yanran. "Učí, jak rozšířit hrudník a rozvíjet čchi."
   Tyto ručně vyráběné kožené biče mají rukojeť z masivního dřeva, zužující se splétané tělo a práskačku. Dlouhé jsou okolo 2,2 metru.

CAMBUK - Indonézie
   Bič jsou obvykle vyrobeny z ratanu, větviček nebo lanoví, který se na konci zužuje a je opatřen rukojetí. Označení Indonézského biče je velmi složité, protože je až 50 označení biče - Tembung, Cemeti, Lecut, Pecut, Perangsang, Kegusaran, Kemarahan, Pendorong, Pengajak, Penggalak, Penggempur, Penyerbu, Senawat, Dorongan, Motivasi, Pelindung, Pembantu, Penaung, Anjuran, Desakan, Gaya, Gentusan, Gerakan, Hasrat, Kakas, Keinginan, Nafsu, Selera, Sorongan, Sugesti, Tolakan, Bantuan, Dukungan, Semangat, Spirit, Alasan, Ambisi, Impetus, Kausa, Latar Belakang, Pemicu, Pretensi, Pusa, Stimulan, Stimulus, Jari Ampai, Pelecut, Pemukul, Penyebat, Tongkat...

ÚDERNÉ BIČE
KARABÁČ - ČR
   Karabáč byl velmi tuhý bič z hovězí kůže. První 2/3 biče byly v tuhosti jezdeckého biče, poslední třetina ohebná. Délka biče je pohybovala okolo 90 cm. V určitých oblastech se stejně nazývá i velikonoční pomlázka.

DEVÍTIOCASÁ KOČKA - Anglie
   Devítiocasá kočka je sestrojena z devíti bavlněných lanek dlouhých asi 2,5 stopy (cca 76 cm), opatřených uzlíky. Účelem použití je rozdírání kůže a způsobení silné bolesti. Tradičních „devět ocasů“ vyplývá ze způsobu, jakým jsou provazce spleteny. Tenčí provazce jsou spleteny ze tří lanek, hlavní tlustý provazec zase ze tří tenkých provazců. Devět ocasů pak vznikne rozuzlením tlustého provazce na tři tenké a jejich následným rozuzlením vždy na tři jednotlivá lanka. Existují různé variace devítiocasé kočky, ať už se nazývají (x-ocasá) kočka či nikoli.

NAGAJKA - Rusko
   Nagajka je krátký silný bič s kulatým držadlem užívaný kozáky, převzatý od Nogajců, odtud původní jméno nogajka nebo nogajský bič. Archeologické nálezy dokládají jeho rané využití v dobách Skytů (obecné pojmenování kočovných národů), kteří žili na Donu. Při vykopávkách předmětů 4. - 6. století př. n. l. na území Ruské federace je možné najít části kožených bičů. Vědci a historici trvají na tom, že existují pouze dva hlavní typy Nagajek – Dónská a Kubánská. Dodnes jej používá ruská policie.

KNUTA - Rusko
   Knuta byl tlustý kožený bič, jehož rány trhaly kůži oběti. Bití knutou sloužilo k vynucení přiznání při výslechu nebo jako těžší trest. Míra trestu byla určena počtem ran, kterých bývalo zpravidla 15 až 25, vzácné však nebyly ani tresty o 50 ranách. Dopad trestu na zdraví či život zločince závisel především na jeho fyzické síle a také na horlivosti vykonavatele trestu.

SJAMBOK - Afrika
   Sjambok je velice stará africká zbraň, která byla původně vyráběna z jednoho kusu hroší či nosorožčí kůže. Jedná se o bič, který byl v Africe používán jako užitečný nástroj při pastvě dobytka či obraně před jedovatými hady. Zároveň šlo o jezdeckou pomůcku i nástroj sebeobrany. K jeho efektivnímu ovládání není potřeba dlouhý výcvik. Plastové Sjamboky údajně používala i jihoafrická policie při potlačování nepokojů.

KAMCHA - Asie
   Kamcha jsou kratší biče původem ze Střední Asie. Kamcha pro Nogais (turkický lid žijící hlavně na severním Kavkaze) není jen bič. Je to skutečný symbol moci. S pomocí Kamchi ovládali koně, řešili spory, vyhnali zlé duchy, prokázali sociální postavení, a dokonce zabili nepřátele. Dříve mohla být rukojeť Kamchi vyrobena ze slonoviny, zlata a stříbra, zdobená drahými kameny.
   Kamcha se stále nachází v mnoha nogaiských domech. Je dána jako znamení zvláštní úcty. Pro mnohé je Kamcha dědictvím po dědečcích a pradědečcích. A visí stejně jako kdysi, napravo od dveří jurty. Lidé stále říkají: „Pokud je v domě Kamcha, hojnost a harmonie se tam usadí navždy.“

JEZDECKÉ BIČÍKY
   Bičík má kratší délku a je zakončen malou koženou plácačkou nebo má ohebný konec se šňůrkou. Používá se na parkuru, což je jezdecký sport, v němž jezdec na koni překonává trasu s překážkami. Skokový bič je krátký, maximálně 75 cm dlouhý bič. Může být zakončen plácačkou, nebo provázkem. Na rukojeti je často poutko pro zápěstí proti ztrátě biče. Bičíky jsou nejčastěji plastové, však můžete najít i bič kožený. Dostihové biče slouží k pobízení koně při dostihu a svým tvarem a zpracováním jsou také tomuto účelu přizpůsobeny. Při dostizích je sledováno i to, jak jezdci s bičem zachází. Nepřiměřené zacházení může být sankcionováno.

DREZURNÍ BIČE
   Drezurní biče slouží především jako prodloužená ruka pro jemnější a přesnější povely. Tyto druhy bičíků jsou dlouhé, tenké a používají se k upozornění koně nebo jemnému naznačení. Tyto drezurní biče jsou určené pro zkušené jezdce. Výhodou délky biče je, že jezdec nemusí při pomůcce pouštět otěže z ruky a může koně bičem lépe nasměrovat. Drezurou nazýváme sérii cviků, jejichž cílem je předvést, jak funguje spolupráce mezi člověkem a zvířetem. Mezi tyto biče patří například Mrkvová hůlka, která je pevná a kontaktní hůlka ze skelného vlákna s odnímatelným lanem a koženou koncovkou. Slouží jako prodloužená ruka při práci ze země pro přirozenou komunikaci s koněm. Naopak tušírka je dlouhá, a to z toho důvodu, aby dosáhla za sedlo, respektive k zadním nohám koně – kůň se při dotyku biče na zadních nohou lépe podsadí.

„SPECIÁLNÍ“ BIČE
DĚTSKÁ KÁČA S BIČEM
   Káči mají často klasický kuželový tvar a jsou vyrobeny ze dřeva, dříve z vypálené hlíny, nebo v některých případech z kamene. Bič k roztáčení káči je jednoduchá tyčka, kde je na konci přivázaný kus kůže či provázku. Ten se omotá okolo káči a roztočí. Bičem se pak káča udržuje v pohybu. Více v samostatné kapitole.

LONŽOVANÍ BIČE
   Lonžovací biče jsou speciálně vyrobené pro tzv. lonžování, což je speciální výcvik mladého koně. Při lonžování je kůň veden na kruhu pomocí dlouhé opratě, neboli lonže, a učí se reagovat na pomůcky a hlasové povely. Právě při této činnosti se používá lonžovací bič. Lonžovací bič má dlouhý šlahounek, který často přesahuje i délku samotného biče – patří totiž z klasických bičů k tomu nejdelšímu. Obvyklá délka biče na lonžování je 180 cm, nabízíme však také biče dělené (šroubovací) pro snadnější manipulaci a skladování.

VOZOVÝ (FORMANSKÝ) BIČ
   „Obyčejný“ bič, který se používal a používá v našich zemích na ovládání koní vezoucí vůz, bryčku nebo kočár a další povozy je poměrně snadný. Bičiště (lísková hůlka) silná asi jako prst, dlouhá 160 až 180 cm a na slabší konec se přiváže 120–150 cm šlehoun – slabý kožený zapletený řemínek (délka se lišila dle povozu). Zaplétání byla různé – uherské, německé, pražské… Na druhý konec šlehounu se přidá slabý provázek (práskačka) asi 20 cm dlouhý. Na šlehounu byly drobné uzlíky, ty sloužily k rozdělení bičů dle tvrdosti bičiště – čím měkčí bič, tím méně uzlíků. Ještě se biče rozdělovaly a zdobily střapci, dle použití, na jaké zvíře byl. Bič slouží k pobídnutí koně, ne k trestání. Je to pomůcka, která má pomoci a koně přivést k větší soustředěnosti a poslušnosti.

URUMI - Indie
   Urumi je meč s pružnou čepelí podobnou biči, pocházející z dnešní Keraly na indickém subkontinentu. Předpokládá se, že existoval již od období Sangam (cca 6. století př. n. l. do cca 3. století n. l.). Zachází se s ním jako s ocelovým bičem a proto vyžaduje předchozí znalost této zbraně i meče. Z tohoto důvodu se urumi vždy vyučuje jako poslední v indických bojových uměních, jako je Kalaripayattu. Slovo urumi se používá k označení zbraně v Malayalam. V Keralese také nazývá chuttuval, z malajalamských slov pro "navíjení" nebo "předení", (chuttu) a "meč" (val). Rukojeť urumi je vyrobena ze železa nebo mosazi a je totožná s rukojetí talwar (zakřiveného meče). Čepel je vyrobena z pružné ohraněné oceli o šířce tři čtvrtiny až jeden palec. V ideálním případě by délka čepele měla být stejná jako rozpětí obvykle mezi 4 stopami až 5,5 stopami. K jedné rukojeti je často připojeno více lopatek. Srílanská varianta může mít až 32 čepelí a je typicky dvojitá, s jednou v každé ruce.

FIBRE OPTIC WHIP (Světelný bič)
   Světelný bič, také známý jako energetický bič nebo laserový bič, byl to vzácný druh světelného meče. Jako světelný meč vydával souvislý paprsek energie. Nicméně, ostří bylo dlouhé a flexibilní a mělo vlastnosti biče. Do jisté míry, byly méně účinné než světelné meče. Známí uživatelé zvětelného biče byly Kit Fisto, Jax Pavan, Vianna D'Pow, Lumiya, Githany, Silri, Ona Nobis, a možná Black Sun Vigo Lord Xist z Hvězdných válek.

FIRE WHIP (Ohnivý bič)
   Bič, který je vyroben z kevlaru, navržený tak, aby mohl být namočen v hořlavé tekutině a zapálen. Po prásknutí bičem se vytvářejí velké ohnivé „koule“ ve vzduchu. Ohnivé biče mají různou hmotnost a velikost, a jsou primárně používány profesionálními umělci. Pro amatéry jsou velice nebezpečné.

GALERIE BIČŮ Z CELÉHO SVĚTA,
řadu z nich uvidíte u Miniškoličky práskání bičem spolku Keltoviny


NADZVUKOVÉ BIČE
logo logo logo logo logo
logo logo logo logo logo
logo logo logo logo logo
logo logo logo logo logo

ÚDERNÉ BIČE
logo logo logo logo logo
logo logo logo

„SPECIÁLNÍ“ BIČE
logo logo logo
logo logo logo




PISTOLNICKÁ SHOW, KOLT SHOW, WESTERN SHOW, PRÁSKÁNÍ BIČEM, KELTOVINY, KEJKLÍŘI, ŠERMÍŘI, SHOW S BIČI,
KOVBOJOVÉ, INDIÁNI, COUNTRY TANCE, LINE DANCE, PRODUKCE, DĚTSKÉ DNY, SLAVNOSTI, DALŠÍ PROGRAM, KULTURNÍ PROGRAM
BIČ, PISTOLE, ČERTI, POHÁDKY, RADAMBUK, SPOLEK, SDRUŽENÍ, KROUŽKY, KURZY, MINIŠKOLIČKA, DĚTI, MLÁDEŽ, ZÁBAVA K obrázkům - width="400" height="65" border="0