Biče lze dělit podle několika základních vlastností. Bohužel ani jeden z těchto způsobů není zcela vyčerpávající a ani jeden z těchto způsobů nepřevládá nad jiným.
Vzhledem k délce používání biče a množství vzniklých bičů a jejich odlišnosti je nemožné najít nějaké přesné rozdělení. Nejčastěji bývají biče děleny podle
konstrukce biče, způsobu, jak je bič používán, druhu ovládaného zvířete. Za méně častá dělení lze považovat např. dělení podle doby nebo místa vzniku, podle tvaru,
způsobu výroby, materiálu nebo zdobení, atp., ačkoliv pokud se hovoří o určité skupině bičů, uplatňují se zpravidla právě tato dělení.
DĚLENÍ PODLE "ZVUKU" BIČE:
• Úderné biče
Prvním z nich je úderný bič. Tyto biče se používají k úderu zvířete nebo osoby jako prostředku motivace nebo trestu. Jednalo se o
nejstarší vyvinutý typ bičů a jsou zdaleka nejpoužívanější v historii (bohužel).
Úderné biče přicházejí v mnoha stylech a variantách, ale nejčastějšími variantami jsou biče k trestům a polotuhé typy bičů. Bič k
trestům je stejně starý jako polotuhý bič a příklady lze nalézt již v minulosti, jako jsou důtky, symbol autority ve starověkém
Egyptě, devítiocasá kočka používaná k potrestání v námořní historii, k modernímu pojetí více pramenných důtek používaných v BDSM.
Tyto typy bičů byly vyrobeny z různých materiálů, od kůže po provaz, a často měly kousky ostrého kovu nebo háčky spletené nebo
svázané do jednotlivých řas, aby se přidala váha a způsobila oběti větší bolest a poškození.
• Nadzvukové biče
Druhým typem biče je tzv. „nadzvukový bič“, protože k charakteristickému prásknutí biče dochází, pokud koneček těla biče (tzv.
práskačka) překoná rychlost zvuku – a vyvolá rázovou vlnu. Nastává pak tzv. akustický třesk.
Tento bič je opět zhruba stejně starý a rozšířený nástroj jako bič úderný. Že není možné určit, kdy a jak byl nadzvukový bič
vyvinut. Jednou z možností je, že se jedná o přímého potomka polotuhého biče a někdo ve starověku poznamenal, že polotuhý bič
značné délky, flexibility a zúžení by vydával ostrý zvuk, pokud by se otočil s dostatečnou silou.
Další pokusy a omyly v designu, materiálu a konstrukci zpřesnily nástroj v průběhu staletí do nadzvukového biče dneška.
Je také možné, že člověk našel design v přírodě, protože různé chaluhy (Nereocystis luetkeana, běžně označované jako „chaluhy
biče“) by se dalo říct, že vypadají jako bič. Může to být také kombinace jakéhokoli, nebo žádného z výše uvedených.
DĚLENÍ PODLE KONSTRUKCE BIČE
Konstrukční techniky bičů se lišily v závislosti na kultuře, zeměpisné poloze, dostupných materiálech a použití biče. Jde hlavně o způsob spojení pleteného těla biče s rukojetí a jejich délkové poměry a způsob výroby vnitřku biče, jenž je jeho duší
- rukojeť a tělo jsou oddělené a spojené poutkem, kroužkem, řemínkem…
- rukojeť a tělo biče tvoří jeden celek
• Bič bez pevné rukojeti (například Hadí biče)
Je to typ biče, do kterého se nezakládá žádný pevný materiál. Rukojeť je tvořena přímo tělem biče, jeho nejširší částí. Od
vlastního těla není rukojeť oddělena ozdobným zapletením tzv. „turbánkem“. Tento typ biče byl velice oblíbený pro dobrou skladnost
a pro pozvolný přechod z rukojeti do těla. Tím nedocházelo k nežádoucímu zlomu za rukojetí a tím znehodnocení biče. Od majitele
vyžaduje jisté znalosti v ovládání biče, protože při práskání se bič kroutí prakticky hned za rukou, která bič drží a v neposlední
řadě je potřeba pro prásknutí vynaložit větší síly, než u bičů s rukojetí pevnou. Celý bič může měřit od metru až po čtyři metry.
• Bič s pevnou rukojetí (například americký honácký bič)
Je to v podstatě obdoba hadího biče. Jen do rukojeti je zapleten pevný materiál, který tvoří základ rukojeti. Bič se lépe ovládá než
„hadí bič“. Díky tvrdé rukojeti nevyžaduje takovou zručnost pro ovládání. Je to bič nejen pro začátečníky, ale i pro zkušené mistry.
Jde v podstatě asi o nejrozšířenější typ biče. Vlastní rukojeť biče je krátká má třeba jen 20-25 cm a je tvořena buď dřevem nebo
ocelovou trubkou. Aby nedocházelo k poškození a ohyb byl pravidelný, zaplétaly se do přechodu ocelové struny, části prutů, nebo
laminátové skořepiny, které zabraňovaly tomu, aby se bič za rukojetí zlomil příliš prudce. Pak následovalo tělo biče a celý bič mohl
měřit od metru padesáti až po několik metrů. Málo kdy se ale bič pletl delší než 6 metrů. Pak totiž ztrácí svoji ovladatelnost a díky
své váze vyžaduje podstatně větší sílu pro ovládání a práskání.
• Bič s pevnou rukojetí oddělenou od těla (například australský, maďarský či slovenský bič)
Zvláštností je to, že se v podstatě jedná o kombinaci dvou předchozích typů. Rukojeť biče je většinou z tvrdého dřeva, které může být
opleteno kůží nebo jen zdobeno ornamentální řezbou či malováním. Tělo biče je pak skladbou shodné s tělem hadího biče tzn. nemá žádnou
pevnou část. Tyto dva kusy jsou spolu spojené přes pružnou spojku. Nejčastěji se používají dva kožené silné řemeny, nebo třeba ocelové
kroužky (jsou pevnější a vydrží víc než řemínek), ale nejsou tak flexibilní jako kůže. Rukojeť bývá většinou delší než 50 cm spíše 60
cm a více. Tento typ biče vyžaduje trochu jinou techniku ovládání než předešlé dva typy. Celý bič pak málokdy přesahuje délku 3,5 m.
Bič se dobře ovládá především pro to, že je díky delší rukojeti dál od těla. Pevná rukojeť funguje jako prodloužení ruky a dovoluje
do biče předat maximální množství energie za použití minimální síly.
• Ostatní typy bičů
Vyjmenovávat všechny druhy bičů, co jich je na celém světě by zabralo mnoho a mnoho prostoru. Protože stavba bičů se vyvíjela, vyvíjel
se i jejich tvar a složení, docházelo k promísení typů. Každý si bič upravoval podle své potřeby. Z ostatních bičů proto alespoň
vzpomeňme na jezdecký bič, který je znám svojí zvláštní konstrukcí. Většinou se jedná o prut (dřevěný, duralový, kompozitní), který má
skoro stejnou délku jako tělo biče. Jeho ovládání nevyžaduje prakticky žádnou sílu, a to právě díky dlouhé rukojeti.
Dalším zvláštním typem je bič s několika těly. Takzvaná „devítiocasá“ kočka. Jde o pevnou kratší rukojeť, na kterou je navázáno několik
těl (pruhů kůže) biče. Jedná se většinou o jednotlivé tenké proužky kůže s drobnými uzlíky, nebo se zapletenými korálky (kuličkami, …).
Tento bič se používal pouze k jednomu účelu, a to je k působení bolesti.
DĚLENÍ PODLE POUŽITÉHO MATERIÁLU:
Pletaři bičů využívali různých materiálů – od tkané trávy na stáda skotu v Africe, tulení kůže k pohonu inuitských saňových psů nejen na Aljašce, sušený ocas rejnoka v jihovýchodní Asii, až po lidskou kost a kůži proti děsivým duchům v tibetských rituálech šamanismu.
• Kůže
Kůže je tradičním materiálem a má skvělé vlastnosti pro výrobu krásných bičů. Jako materiál je asi nejběžnější. V České republice se na biče využívá kvalitní hovězí kůže tzv. „politánka“. Nejlepší, ale také nejdražší jsou biče z klokaní a z jelení kůže především pro pružnost, pevnost, ohebnost a trvanlivost.
• Paracord
Paracord, parachute cord, anebo česky padáková šňůra, v hantýrce „padákovka“ jsou různá pojmenování stejného materiálu. Myslí se jím hlavně paracord typ III. – 550, což je 4 mm tlusté nylonové (PA) lanko, původně používané paragány a výsadkáři hlavně za druhé světové války, kteří pro něj postupem času našli mnoho různých využití. Paracord roste v popularitě po celém světě pro svou schopnost vyrábět odolné, levné a funkční biče. Paracord je levnější a dostupnější pro výrobce bičů, a proto jsou paracordové biče podstatně levnější než kožené.
• Nylon
Nylon je obchodním názvem polyamidu. Jedná se o nejznámější druh polyamidového vlákna, které se vyznačuje vysokou pevností a odolností v oděru. Dalším využívaným typem polyamidového vlákna je například silon. Nylonová šňůra je kulatá a bič rychleji nabývá na objemu při pletení. Je ještě levnější než paracord.
• Kevlar
Kevlar je mimořádně všestranný a pevný druh syntetického materiálu se spoustou zajímavých vlastností a širokým využitím v praxi. Patří mezi para-aramidová vlákna a vyznačuje se vysokou pevností v tahu při nízké specifické hmotnosti, srovnatelné už jen s uhlíkovými vlákny. Je charakteristický vynikající tepelnou odolností a výbornou tuhostí, což jej samo o sobě předurčuje k široké škále uplatnění v praxi. Používá se na ohnivé biče, ale lze z nich uplést i bič „obyčejný“.
• Konopné provazy
Konopná lana jsou vyrobena z ekologických materiálů a jsou šetrná k životnímu prostředí. Jde o lacinou náhražku kvalitního materiálu. Stavba provazu je v podstatě stejná, je vynecháno obalování plochým materiálem. Skládají se na sebe pouze jednotlivé vrstvy opletů. Vysoké zatížení při přetržení je dosaženo díky relativně dlouhým jednotlivým vláknům. Výhodou tohoto lana, díky které je velmi ceněno, je velmi nízké roztažení, robustnost, přilnavost a odolnost proti oděru. Dodnes se ale s tohoto materiálů vyrábí řada bičů v Německu, Rakousku či Švýcarsku.
• Dyneema
Dyneema® je obchodní značka polyethylenového vlákna s mimořádně vysokou pevností (UHMWPE). Vlákno vyrábí od roku 1990 firma DMS v Nizozemsku, USA a Japonsku. Dalo by se říct, že je nejpevnějším vláknem na světě. Vlákna jsou 15x pevnější než kvalitní ocel, lehká, extrémně odolná vůči oděru, voděodolná a odolná vůči UV záření a chemikáliím.
• Kov (nerezová ocel, titan)
U tradičních bičů se kov používá maximálně na „drobné“ spojovací části. Jiné je to u bičů z Číny, přesněji bojových bičů. Většina bojových bičů je dnes vyrobena z nerezové oceli. S dobrými biči je kov lepší jak barvou, tak leskem, segmenty jsou stylizovány, otvory jsou přesně vycentrovány, řetěz se hladce otáčí v otočném čepu zabudovaném do rukojeti, nejsou žádné ostré rohy ani hrany a sváry jsou silné.
DĚLENÍ PODLE DÉLKY BIČE
Délka biče závisí podle jeho použití v praxi. Nás nejvíce zajímá bič, který vytváří zvukový efekt (Optimální délka na
ovladatelnost je 2,5 – 3m. Takový bič má ideální dynamiku pro začátečníka a nejširší škálu využití.) a ten by se dal rozdělit
asi takto:
- Pro práskání dvěma biči součastně (párové biče) zvolte délku 2,10 až 2,70 metru.
- Pro trefování cílů je optimální bič od 2,7 do 3,5 metru.
- Pro omotávání různých cílů je ideální bič od 3,5 do 5 metrů.
- Biče, delší než 6 metrů jsou pro tento účel téměř nepoužitelné.
Jinak obecně dělíme biče podle délky na:
• dlouhé - honácké, lovecké parforsní, ...
• krátké - jezdecké bičíky na koně, na obranu proti psům, k sebeobranně
• trestací - důtky, devítiocasé kočky atd.
DĚLENÍ PODLE ÚČELU POUŽITÍ
Bič má řadu použití, ale to hlavní, ke kterému byl vytvořen, bylo k „usměrňování“ zvířat. Ať už zapřažených v kravských, volských či koňských povozech - kočárech, bryčkách, žebřiňácích a podobně. Či k pohánění zvířat v dolech, v manéži, nebo jen na pastvině. Podle užití se lišila, a souvisela, i délka toho kterého biče.
Do této kategorie také patří rozdělení bičů podle použití na určitý druh zvířete - na ovce, krávy, jezdecké a tažné koně, muly, psy, slony, bohužel i na člověka...
DĚLENÍ PODLE ZEMĚ PŮVODU
Prakticky v skoro každé zemi - i té nejprimitivnější, přesněji státě, se našel nějaký druh biče. Některé vypadali podobně,
některé úplně jinak. Proto najít úplně první bič je prakticky nemožné...
PISTOLNICKÁ SHOW, KOLT SHOW, WESTERN SHOW, PRÁSKÁNÍ BIČEM, KELTOVINY, KEJKLÍŘI, ŠERMÍŘI, SHOW S BIČI,
KOVBOJOVÉ, INDIÁNI, COUNTRY TANCE, LINE DANCE, PRODUKCE, DĚTSKÉ DNY, SLAVNOSTI, DALŠÍ PROGRAM, KULTURNÍ PROGRAM
BIČ, PISTOLE, ČERTI, POHÁDKY, RADAMBUK, SPOLEK, SDRUŽENÍ, KROUŽKY, KURZY, MINIŠKOLIČKA, DĚTI, MLÁDEŽ, ZÁBAVA
K obrázkům - width="400" height="65" border="0