Bič je nástroj, který asi nevyvolává příliš pozitivní asociace; považuje se za nástroj
spíše donucovací. Nicméně je starý téměř jako lidstvo samo. První biče vznikaly již v Neolitu,
v mladší době kamenné, jako nezbytná pomůcka k lovu i chovu zvířat. Jak přesně vypadal se
můžeme jen domnívat. V starověku se bič začal využívat i jako nástroj určený k trestání,
a posléze i mučení lidí. Římské mozaiky a majolika datované asi na 2. a 3. století n. l.
ukazují nástroje, které se jeví jako biče velmi podobné býkovci. Bičování, tedy používání biče,
je často spojováno s Římany a jinými starověkými kulturami. Vzhledem k tomu, že stejné základní
provedení nástroje je znázorněno v několika primárních zdrojích, zdá se pravděpodobné, že nejde
o náhodné zobrazení. Že jde spíše o stylistické zobrazení biče, v současné době používaného zcela
stejně, jako v době, kdy tyto výrobky byly vyrobeny. Například svatý Ananiáš z Damašku, snad jeden
ze 72 učedníků Páně, byl roku 40 v Eleutheropolisu zbit býkovci a ukamenován.
V době středověku se bič mimo zemědělství (kočáry, povozy) prosadil především v námořnictví, kde
právě pomocí biče nutili dozorci galejníky k vyšším výkonům. Dále se pomocí biče vyslýchali zločinci.
Bič využívali i kejklíři a jiní umělci k pobavení obecenstva například k trefování růží v ústech.
U řady vojsk, v rámci vojenské samosprávy, byli provinilci od pozdního středověku trestáni svými
spolubojovníky, což se později změnilo v rituální povinnost spolubojovníků podřízenou rozhodnutí
majitele, nebo velitele jednotky, nebo zástupce státní moci. Z 18. a 19. století je jako trest doložena
tzv. „ulička“, při níž vojáci vybaveni rákoskami, býkovci, popř. koženými řemeny postrojů nastoupili
do řad tvořících uličku a za dozoru důstojníků a poddůstojníků museli bít trestaného vojáka, který musel
projít touto uličkou oděn jen do půl těla, podle výše trestu i několikrát.
Nadzvukový bič se používá nejméně tři tisíce let a teprve v roce 1958 bylo prokázáno, že to byla skutečně
špička biče (práskačka), která prolomila zvukovou bariéru, která způsobila zřetelné prasknutí bičem tzv.
bang. Ve druhé polovině 20. století došlo k oživení zájmu o práskání bičem, k čemuž přispěl videoklip
„Whip It“ skupiny Devo, nebo uvádění filmů s hrdinou Indiana Jonesem. Silně romantizovaná hlavní kladná
postava zde používá dlouhý bič nejen jako nástroj a zbraň. Obratnost v používání nástroje zobrazená filmovým
uměním jako symbol síly a schopností, ve spojitosti s výrazným hrdinou, vedla ke zvýšenému zájmu o používání
biče jako koníček, v divadelním umění a při soutěžích.
Do 20. století byl bič využíván pro jeden základní - hlavní účel (pracovní využití), ale moderní biče výrobci
navrhují pro různé specifické účely a styly použití.
V současné době vyrábějí biče na zakázku jednotliví sedláři či brašnáři především pro jezdecký sport,
westernové rodeové závody a bičařské nadšence. Po roce 1989 se těchto výrobců objevilo značné množství.
Stejně tak se k nám začaly dovážet strojově vyráběné biče ze zahraničí, které ale postrádají kvalitu ruční práce.
A nakonec bych zmínil něco málo z pohádkového prostředí. Prakticky v každé pohádce, kde se objeví čert, je
zároveň i bič. Tedy hlavně v rukou Lucifera jako nástroj moci a nadřazenosti...
Bohužel informací je pomálu a jsme rádi za každou novou větu k historii.
PISTOLNICKÁ SHOW, KOLT SHOW, WESTERN SHOW, PRÁSKÁNÍ BIČEM, KELTOVINY, KEJKLÍŘI, ŠERMÍŘI, SHOW S BIČI,
KOVBOJOVÉ, INDIÁNI, COUNTRY TANCE, LINE DANCE, PRODUKCE, DĚTSKÉ DNY, SLAVNOSTI, DALŠÍ PROGRAM, KULTURNÍ PROGRAM
BIČ, PISTOLE, ČERTI, POHÁDKY, RADAMBUK, SPOLEK, SDRUŽENÍ, KROUŽKY, KURZY, MINIŠKOLIČKA, DĚTI, MLÁDEŽ, ZÁBAVA K obrázkům - width="400" height="65" border="0