Asi nejznámějším průkopníkem soutěží byla organizace Wild West Arts Club, která se věnovala nejen práskání bičem, ale i trikovému lasování, jízdě na koni, žonglování a střelbě z revolveru či házení nožem a tomahawkem. Při jejich mezinárodních setkáních (International Convention) vítězové při soutěžích dostávali titul mezinárodních šampiónů (někteří výherci ovšem používají mylně titul mistr světa). Tato víkendová setkání byla plná seminářů, soutěží a předávání zkušeností mezi všemi účastníky. Bohužel tato organizace již přestala fungovat.
Po rozpadu Wild West Arts Club v roce 2007 založil Buck Montgomery další klub s názvem Wild West Performance Arts Society. Měl soutěže od roku 2009 do roku 2013, většinou v Las Vegas ve spojení se Single Action Shooting Society (mezinárodní organizace založená v roce 1987 za účelem zachování a propagace sportovní kovbojské akční střelby).

V součastné době je nejblíže setkáním pod hlavičkou WWAC nejspíše American Western Arts Showcase (dříve známá jako Annie Oakley Western Arts Showcase), která byla zahájena v roce 2002 workshopem práce s bičem a výstavními prezentacemi různých bičů. Jedná se o akci produkčních společností GLD Enterprises Communications, Ltd. a The Whip Artistry Studio. V roce 2003 se akce přesunula na Annie Oakley Festival v Greenville v Ohiu a víceméně funguje na stejném stylu dodnes.

Různých menších setkání se v USA pořádá celá řada, stejně jako u nás. Ještě bych si ale dovolil zmínit Whip Cracking Convention v Los Angeles, kterou pořádá v lednu několikanásobný držitel řady Guinnessových světových rekordů Adam „Crack“ Winrich s kolektivem a účastní se ho řada významných bičařů. A pravidelná zábavná setkávání se začínájí odehrávat v Buena Vista Parku v Kalifornia (Los Angeles) pod názvem Bull Whip Field Day, které pořádá eshop Swordguy Builds.

V Austrálii se koná spousta soutěží v práskání bičem pod hlavičkou Australské asociace bičařů a výrobců bičů (Australian Whipcrackers and Plaiters Association - AWPA).
Členové a přidružené kluby AWPA mohou vypsat své soutěže a že jich není po celé Austrálii málo. Například Victorian whipcracking championships, Australian whipcracking championships & world bullock whip championship, NSW whipcracking championships či Tasmanian whipcracking championships. AWPA si klade za cíl mít „Celostátní Australský šampionát v práskání bičem” probíhající v každém státě Austrálie pod společnými AWPA pravidly.

Práskání bičem má v Japonsku velmi krátkou historii a teprve v posledních zhruba 20 letech bylo uznáno jako zábavní sport.
V roce 2008 byla založena Japan Sports Whip Association (Japonská sportovní asociace bičem). Většina zakládajících členů v té době tuto organizaci opustila a nyní ji vedou mladší členové. Tréninky práskání bičem se konají přibližně jednou měsíčně a poskytují tak prostor pro různé lidi, aby si mohli práskání bičem procvičovat.
„The Wave Shapers“ založila v roce 2013 Damian Naomi s cílem učit techniky práskání bičem v lekcích s důkladnou bezpečnostní a morální výchovou. Lekce práskání bičem se konají čtyřikrát až pětkrát měsíčně. Wave Shapers pořádají soutěž Japan Whip Cracking v letech 2016 a 2017. Wave Shapers uspořádali taneční vystoupení s bičem v červnu 2025 a další prezentaci uspořádají v dubnu 2026.

Jedinečná tradice a soutěž Diablos de Teloloapan v městě Teloloapan, oblasti Guerrero v Mexiku, která se skládá ze soutěže, ve které účastníci nosí dřevěné masky dosahující výšky až jednoho metru, zatímco v rytmu hudby tančí a odhalují svou milost, fyzické dovednosti a schopnosti při manipulaci s bičem (chirrion), aby ukázali, že jsou nejlepším „ďáblem“. Navzdory svému jménu Diablos de Teloloapan nepředstavují zlo, ale vzpurného ducha skupiny obyvatel Teloloapanu, kteří se zúčastnili vzpoury v poslední fázi boje za nezávislost Mexika.

Dalo by se říct, že jedna z nejstarších soutěží v práskání bičem se koná na německo - rakouském pomezí a jmenuje se Aperschnalzen.
Již od roku 1954 se jednou ročně soutěží v malých skupinách obvykle po 9 mužích (vždy lichý počet), nazývaných Pass. Po úvodním povelu – výkřiku – se všech devět mužů snaží práskat v secvičeném rytmu. Sedm porotců sedí zády k soutěžícím a pouze poslouchají jejich výkony a hodnotí dle bodového systému. Na rozdíl od předválečného období již není péče o kostýmní oblečení zahrnuta do hodnocení. Této tradiční akce, se účastní více než 1500 aktivních Schnalzerů z Bavorska a Salcburku.

Místní soutěž, která probíhá opět v několika státech (Německo, Rakousko, Itálie) se jmenuje Goaßlschnalzen a jejím účelem je práskat do rytmu povoznickým bičem, protože „hudba” se stala nedílnou součástí bičování v 70. letech, kdy v Bavorsku začaly organizované šampionáty. Vznikly tak určité sekvence úderů a typy, jako je forhendový úder, bekhendový úder a dvojitý úder. Postupem času se doprava tažená koňmi zmenšovala, ale tradice přebývala a trenéři si ve volném čase procvičovali své dovednosti. Soutěže v Goaßlschnalzenu jsou organizovány pro jednotlivce, dvojice (páry) nebo pro skupiny.

Původ Goaßlschnöllenu v Jižním Tyrolsku lze vysledovat až do starověku. V této zemi se vyvinul z dřívějšího pastýřského zvyku jak komunikovat v případě nebezpečí na odlehlých farmách a pastvinách.
Od roku 1985 se Goaßlschnöllen vyvinul ve sport s pevnými pravidly. Mistrovství republiky každoročně pořádá národní asociace ve spolupráci s pořádajícími kluby. V průběhu roku se také konají některé okresní nebo jubilejní přebory. Na příslušných soutěžích hodnotí Schnöllery vlastní porota. Zde je věnována zvláštní pozornost rytmu, hlasitosti, předepsané době, držení těla a vytrvalosti.
Na soutěžích a vystoupeních Schnöllerů přikládají také důležitost jednotnému, tradičnímu oděvu. Dominantou Goaßlschnöllenu je modrá tyrolská zástěra, na které je vyšitý název, nebo logo příslušného klubu nebo skupiny.

Itálie je známá svou soutěží Frusta d’Oro. Tato dlouholetá událost se koná každé září v Brisighelle. Na náměstí Piazza Carducci můžete sledovat tradiční soutěž mezi nejlepšími bičaři (s’ciucaren) z Romagny. Soutěž vznikla v roce 1963 z vášně dvou místních obyvatel pro hudbu a tradice. Franco Baldi byl učitel hudby, zatímco Federico Silvestrini byl tvůrcem a organizátorem tehdy skromné městské kapely. Iniciativa měla okamžitě velký úspěch a rychle se stala jedním z nejoriginálnějších a nejcharakterističtějších projevů italského folklóru.
Místní s'ciucaren zvládnou práskat do rytmu kapely bičem, který se skládá z dřevěné delší rukojeti a konopného provázku či spletené kůže.

První ročník The British Whip Cracking Convention se konal v roce 2005 ve městě Caerleon v jižním Walsu. V průběhu let se tato akce rozrostla na sportovní a cirkusovou konferenci o práskání bičem. V dnešní době je součástí The British Juggling Convention, kam jezdí hosté z celého světa a ukazují, jak se práská bičem i jinde. K dispozici jsou zajímavé workshopy pro různé úrovně dovedností a soutěže - od výroby práskačky až po výrobu biče, s ukázkami a školicími kurzy pro začátečníky až po sestavení představení…

Polsko má soutěž s názvem Żywiecká svatba. Tato akce je nejstarší, stále se koná přehlídka koled a regionálních souborů v Polsku a zároveň největší akce tohoto typu v regionu. Poprvé byla uspořádána v lednu 1969 jako Přehlídka kolednických skupin okresu Żywiec. V roce 1976 byl název „Żywiecká svatba” změněn na „Beskyzki Karnawał”, které se zúčastnily kapely z regionů ležících v Beskydech. V pozdějších letech byl tradiční název obnoven, ale podoba akce zůstala nezměněna. Přehlídku doprovázejí výstavy lidového umění tematicky spjaté s tradicemi Vánoc.
Dopoledne probíhá přehlídka hudebních skupin. Odpoledne následuje tradiční soutěž v práskání bičem. Soutěžní práskání bičem se hodnotí podle počtu správných triků a rytmu práskání. Také podle síly prásků a rytmického tance udávaného zvonky umístěnými na kostýmu zpěváka koled. Používají ho hlavně zpěváci koled Żywiec – „Jukace”.

V Maďarsku se koná velká soutěž v práskání tradičním maďarským bičem, bývá součástí třídenního Národního shromáždění Maďarů (Magyarok Országos Gyűlése - MOGY), kterého se účastní přes 400 000 návštěvníků. V rámci tradiční akce se na soutěž sjíždí děti i dospělí, především Maďaři, z Rumunska, Slovenska, Polska, Maďarska a Srbska.
V této soutěži je první disciplínou minutová ukázka, kde se měří počet úderů, který se za minutu udělá, s tím, že tam jsou povinné prvky, tj. musely být ukázány určité typy úderů a také se klasifikovala jejich technika provedení. Stejně tak jejich návaznost za sebou. Druhou disciplínou je překážková dráha. Závodníci musí překonat různé překážky a mezitím používat bič jako zbraň – trefovat různé statické i pohylivé cíle. Obě věkové kategorie (jak děti, tak dospělí) soutěží na stejné překážkové dráze, přičemž dospělí musí ještě při překonávání překážek nést 25kilogramou zátěž představující jehně (pouze po části dráhy).

Milovníci tradic a tradičního práskání slovenským pastýřským bičem se první říjnovou neděli schází ve Škole plieskania bičom v Čičmanech v okrese Žilina na Slovensku, aby se naučili umění práskání s bičem. Škola je určena jak pro začátečníky, tak pro pokročilé, kteří se chtějí zdokonalit. Podle Martina Brxy, organizátora školy bičů, se scházejí proto, aby pastýřský bič nevymřel.
Dále na Slovensku probíhá několik (westernových) soutěží velice podobných těm v České republice, například O pohár ranče Parťáci spojený ze soutěží Majster biča a další soutěž O Peyracovu ruku.

Víte o nějaké soutěži či setkání, která mě tu chybí? Napište mi, a vše doplníme :)