JAK VYBRAT SPRÁVNÝ HONÁCKÝ BIČ?
Začněme jednoduchým a krátkým vyjádřením – univerzální bič neexistuje.
Pokusím se Vás na „pár“ řádcích provést tím, jak si vybrat ten správný bič, který by vyhovoval Vašim požadavkům. Vyznat se ve velkém množství různých typů a délek bičů není jednoduché, a proto se pokusím podat informace jež Vám pomohou.
Budeme se „bavit“ o bičích, s kterými chceme dělat zvukový efekt – tzv. bang. To bývají hlavně biče honácké. Jsou to biče, které se používaly, či používají, k hospodářské činnosti – pastvě dobytka. Vynecháme tedy biče kočárové a jím podobné – kde je bičiště (rukojeť) delší než 75 centimetrů. A aktuálně také k tomu, že se s ním chcete pobavit…
Prvním kritériem výběru nového biče je to, k čemu ho vůbec budete používat. S tím úzce souvisí jeho délka.
Honácké biče se vyrábějí v délce 1,8 – 5 m (mohou být delší, ale…). Obecně platí, že čím delší bič, tím je pomalejší (trvá mu o něco déle, než se v celé svojí délce rozvine a práskne). S délkou biče souvisí to, na kterou aktivitu ho budete využívat:
• Jednotlivé prásky
Jde o jedno prásknutí bičem, po kterém necháme bič padnout na zem a pak práskneme znovu. Vhodná délka biče pro tuto činnost je od 1,8 – 5 m. Přihlédněte také ke svojí postavě, a pokud nemáte medvědí zjev, neberte si 5 m bič.
• Sestavy prásků
Přechody z jednoho do dalšího prásku, aniž by se bič zastavil a spadl na zem. Vhodná délka biče je od 1,8 – 3 m. Delší bič je těžší udržet ve vzduchu a nenechat ho spadnout na zem.
• „Víceprásky“
Typ práskání, při kterém bič při jednom pohybu ruky práskne na vícekrát – na více místech, říká se mu také trikové práskání. Vhodná délka biče je 1,8 – 2,7 m.
• Trefování cílů
Je lepší delší bič – 3 m a více, jelikož jsou tyto biče pomalejší a máte více času přesně zacílit. Je však možné trefovat se všemi délkami. Je také třeba zjistit, pokud plánujete se účastnit soutěží, s jakými biči do soutěže můžete jít. Zároveň je ale efektní krátkým bičem trefovat terče v rychlejším rytmu. Je opravdu na každém, co bude při trefování preferovat.
• Omotávky
Omotávání a přitahování si různé cíle jsou zajímavou aktivitou, která vyžaduje pevnou ruku. Stejně tak je to i v případě zhoupnutí se na biči, pokud je na to bič vyroben (tento trik z filmu Indiana Jones máme popsán na našich stránkách také). Zde potřebujete delší bič (musí být co omotat). Doporučuje se délka nad 3,5 m.
• Práskání s párovými biči
Práskání dvěma biči současně – v každé ruce budete mít jeden bič. K této činnosti se používají kratší biče 1,8 – 2,5 m. Delší biče se pak snáze zamotají do sebe. Biče by měly být totožné, pleteny současně – více by Vám k tomu, jak se biče vyrábí, povyprávěli výrobci bičů. Tyto biče efektně používají showmani z celého světa.
• Práskání na koni
Práskání v sedle koně. Doporučují se kratší biče 2 – 2,5 m. Čím delší bič, tím větší riziko, že zasáhnete koně, a to se mu určitě nebude líbit. Je možné práskat i se 4 m bičem, ale musíte už být opravdu zkušení. A ano, na koni jde i stát a práskat bičem současně…
Jedná se pouze o všeobecné doporučení, musíte vzít do úvahy svoji vlastní postavu – výšku a sílu. Delší bič vyžaduje více síly, anebo šikovnost a „návod“ jak využít váhu biče. Menší postava, a s tím související kratší paže, využije lépe zase kratší bič.
Druhým kritériem pro výběr nového biče je jeho typ. Někomu sedí jednodílné, někomu dvoudílné. Někdo má raději biče s rukojetí, někomu se líbí ty bez ní. Ve většině případů je nejideálnější si před pořízením samotného biče co nejvíce bičů vyzkoušet, abyste dostali představu, který by Vám vyhovoval nejvíce. (Řadu jich vozím s sebou se spolkem Keltoviny na kulturní akce a rád Vám s výběrem poradím. Výrobce si už budete muset vybrat sami – třeba v Mapě bičařů). Ale i tak Vám pár slovy nejpoužívanější biče představím…
• Bič bez pevné rukojeti (například Hadí či polohadí bič)
Je to typ biče, do kterého se nezakládá žádný pevný materiál. Rukojeť je tvořena přímo tělem biče, jeho nejširší částí. Je ohebný po celé svojí délce, nemá pevnou rukojeť a chová se spíše jako lano. Od vlastního těla není rukojeť oddělena ozdobným zapletením, tzv. „turbánkem“. Tento typ biče je velice oblíbený pro dobrou skladnost a pro pozvolný přechod z rukojeti do těla. Nedochází k nežádoucímu zlomu za rukojetí a znehodnocení biče. Musí být těžší, aby se nahradila chybějící páka rukojeti a mohl práskat. Díky tomu je trochu „línější“ a trvá mu o něco déle, než se rozvine v celé délce a práskne. Ovšem na druhou stranu je to bič, který nejlépe předává energii do špičky a má nejsilnější bang (prásknutí). Od majitele vyžaduje jisté znalosti v ovládání biče, protože při práskání se bič kroutí prakticky hned za rukou, která bič drží a v neposlední řadě je potřeba pro prásknutí vynaložit více síly než u bičů s rukojetí pevnou. Celý bič může měřit od jednoho metru až po čtyři metry.
- Je vhodný na jednotlivé prásky, v kratších délkách i na sestavy prásků.
V této kategorii máme ještě jeden velmi podobný bič. Je to bič polohadí. Bič, který je kombinací amerického (věnuji se mu níže) a hadího biče. Má 15 cm dlouhou pevnou rukojeť a polotuhý přechod do ohebné části biče. Díky tomu je o něco „rychlejší“ než klasický hadí bič a má silnější bang než americký bič.
- Je vhodný na sestavy i jednotlivé prásky, méně vhodný na trefování cílů.
• Bič s pevnou rukojetí (například americký či australský honácký bič)
Je to v podstatě obdoba hadího biče. Jen do rukojeti je zapleten pevný materiál, který tvoří základ rukojeti. Bič se lépe ovládá než „hadí bič“. Díky tvrdé rukojeti nevyžaduje takovou zručnost pro ovládání. Jde v podstatě asi o nejrozšířenější typ biče. Vlastní rukojeť biče je krátká, má třeba jen 20-25 cm. Pak následuje tělo biče a celý bič může měřit od metru padesáti až po několik metrů. Málo kdy se ale bič plete delší než 6 metrů. Pak totiž ztrácí svoji ovladatelnost a díky své váze vyžaduje podstatně větší sílu pro ovládání a práskání.
Jeho slabinou je citlivost na špatné vedení biče. Při opravdu špatném vedení ho můžete i nenávratně poškodit vyžvýkáním jeho polopružného přechodu mezi rukojetí a tělem samotného biče. S takovým bičem se sice dá i nadále práskat, ale už to není jako dřív. Pokud ovšem už máte techniku praskání v ruce, pak je to naprosto spolehlivý bič.
- Vhodný na jednotlivé prásky, souvislé práskání, trefování cílů, omotávky i trikové práskání (vše s přihlédnutím ke správné délce).
• Bič s pevnou rukojetí oddělenou od těla (například australský, maďarský či slovenský bič)
Zvláštností je to, že se v podstatě jedná o kombinaci dvou předchozích typů. Rukojeť biče je většinou z tvrdého materiálu, může být opletena kůží nebo jen zdobena ornamentální řezbou či malováním. U australských bičů se má používat ratan (jinými slovy rákos - zajištující pevnost, ale i určitou pružnost rukojetě). Tělo biče je pak skladbou shodné s tělem hadího biče tzn. nemá žádnou pevnou část. Tyto dva kusy jsou spolu spojené přes pružnou spojku. Nejčastěji se používají dva kožené silné řemeny, uzel s názvem liščí spojka, nebo třeba ocelové kroužky (jsou pevnější a vydrží víc než řemínek), ale nejsou tak flexibilní jako kůže. Rukojeť bývá většinou delší než 50 cm, spíše 60 cm a více. Tento typ biče vyžaduje trochu jinou techniku ovládání než předešlé dva typy. Celý bič pak málokdy přesahuje délku 3,5 metru. Bič se dobře ovládá především pro to, že je díky delší rukojeti dál od těla. Pevná rukojeť funguje jako prodloužení ruky a dovoluje do biče předat maximální množství energie za použití minimální síly.
- V dnešní době je tento bič nejvíce používán varietními umělci k jejich show.
Třetím kritériem je výběr materiálu. Je na každém a Vaší peněžence, zda si vybere klasický bič z kůže (i kůží používaných na biče je několik druhů a jsou také různě drahé), nebo půjdete ekologickou cestou konopných provazů či syntetických materiálů (nylon, paracord, dyneema) anebo nezničitelného biče z kovů…
Pojďme se věnovat dvěma nejpoužívanějším materiálům:
• Kůže je přírodní a velmi odolný materiál tradičně používaný k výrobě bičů. Nejhorší na pevnost je vepřovice následovaná jehněčinou, kozinkou, hovězina, jelení kůže a nejlepší je klokan. V úvahu připadají také exotičtější kůže, jako třeba buvolí. Vynikající je tuleň, ale jelikož jde o chráněný druh, nemá smysl se o něm bavit. Kůže je často považována za ušlechtilý materiál díky své textuře, odolnosti a elegantnímu vzhledu. Kožené biče mají kromě luxusnějšího vzhledu, hlavně lepší hadovitost, díky tažnosti kůže. Hadovitost u bičů je plynulost klouzání smyčky po biči od rukojeti ke špičce při prásknutí, a taky pravidelnost tvaru při volném smotání biče.
- Velkou „nevýhodou“ kůže je to, že vyžaduje pravidelnou údržbu, včetně čistění a „mazání“ přírodními prostředky, aby byla zachována pružnost a zabránilo se jejímu vysychání. Vzhledem k ceně materiálu a řemeslnému zpracování jsou kožené biče obecně dražší než biče z paracordu.
• Paracord, neboli padáková šňůra, je syntetický materiál vyrobený z nylonu. Paracordové biče jsou často opleteny podobně jako kožené biče, ale samotný materiál má odlišné vlastnosti. Je extrémně odolný vůči počasí, vlhkosti a oděru, vyžaduje méně údržby než kůže. Nevysychá ani nepraská. Kromě toho je dostupný v široké škále barev a vzorů, což umožňuje rozsáhlejší úpravy. Můžete si vybrat jedinečné barvy a designy, které odrážejí váš osobní styl. Je pevný bez tažnosti (nenatahuje se), což je plus i mínus současně. Drží tím pádem v tahu a bič se ohybu jakoby více brání, což má vliv na hadovitost (pravidelnost ohybu) biče.
- Obecně jsou paracordové biče levnější než kožené, což nabízí ekonomickou možnost bez obětování kvality. To umožňuje více lidem získat přístup ke kvalitním bičům bez tolika peněz. Pro ty, kteří preferují přírodní materiály, může být nevýhoda to, že paracord je syntetický.
Volba mezi koženým bičem a paracordovým bičem závisí na Vašich osobních preferencích, rozpočtu a úrovni zkušeností. Paracordové biče jsou ideální pro ty, kteří hledají lehkou, odolnou, snadno udržovatelnou a vysoce přizpůsobitelnou variantu. Nabízejí okamžitou flexibilitu a dostupnou cenu, díky čemuž jsou přístupné širokému publiku.
Naopak kožené biče jsou ideální pro ty, kteří hledají klasický vzhled a ušlechtilý materiál. Ať už zvolíte kůži nebo paracord, je důležité zvolit kvalitní bič vyrobený etickým a renomovaným řemeslníkem, aby byl zajištěn co nejlepší zážitek.
Nakonec nezapomeňte na důležitost kvalitního poprodejního servisu. Ať už jde o poradenství ohledně údržby, oprav nebo úprav, kvalitní poprodejní servis zajišťuje, že Váš bič zůstane ve vynikajícím stavu a splní Vaše očekávání i z dlouhodobého hlediska.
Čtvrtým, posledním, kritériem je výběr podle počtu pramenů (řemínků) v zápletu těla biče. K tomu by Vám určitě více řekli přímo výrobci různých druhů bičů, ale i tak jsem se pokusil trochu shrnout, co byste měli vědět…
• Počet pramenů (řemínků) je další faktor udávající kvalitu biče. U kožených bičů jde úplně přesně vlastně o šířku řemínků, ale protože laik by se v šířce těžko orientoval, uvádí se počet pramenů. Platí totiž, čím víc je pramenů, tím jsou užší, aby byl výsledný průměr biče zachován. Není to samozřejmě jediný parametr kvality, velmi důležitá je i kvalita jádra biče. Ale pokud si dá výrobce práci s velmi jemným pletením biče (s více pramenným bičem), nedegraduje svoji práci nekvalitním jádrem. Obecně platí, že čím víc je řemínků, tím je hutnější záplet. Na stejně délce jsou řemínky více prokříženy a bič je pak kompaktnější a má hladší pohyby.
A kolik řemínků je tedy dost? Platí, že míň jak osm pramenů je velmi špatná kvalita. Ovšem pozor u klasických slovenských bičů. Tam se používají i čtyři prameny. Běžně se biče dělají z 12, 16 a 24 řemínků.
PISTOLNICKÁ SHOW, KOLT SHOW, WESTERN SHOW, PRÁSKÁNÍ BIČEM, KELTOVINY, KEJKLÍŘI, ŠERMÍŘI, SHOW S BIČI,
KOVBOJOVÉ, INDIÁNI, COUNTRY TANCE, LINE DANCE, PRODUKCE, DĚTSKÉ DNY, SLAVNOSTI, DALŠÍ PROGRAM, KULTURNÍ PROGRAM
BIČ, PISTOLE, ČERTI, POHÁDKY, RADAMBUK, SPOLEK, SDRUŽENÍ, KROUŽKY, KURZY, MINIŠKOLIČKA, DĚTI, MLÁDEŽ, ZÁBAVA K obrázkům - width="400" height="65" border="0